PŘEČETLI JSME                                                                            r. 2006

Ze země vah

Petra „Šany“ Šanclová známá  multi instrumentalistka vydává svoje první sólové album „Ze země vah“. Album vyšlo v polovině listopadu a obsahuje 14 skladeb. Sedíme spolu v Lucerně před posledním koncertem Vlasty Redla a kapely KDJ (Každý den jinak) a mně nedá se nezeptat.

Petro máš za sebou - kolik vlastně roků na folkové scéně? 

Už to bude téměř jedenáct let. To je strašné,  jak ten čas neúprosně plyne. Ale zůstávám klidná, poněvadž někteří muzikanti jsou na pódiu ještě mnohem déle.

Někde jsem se dočetl, že ještě neumíš hrát na harfu. Už jsi to napravila? 

Bohužel, ne. Víš, ona ta harfa bude asi dost těžká a já nevím, zda-li bych ji vůbec uměla unést. A ještě když si představím, že bych ji před každým koncertem měla ladit…(smích)

Ne opravdu kolik nástrojů ovládáš?

Nikdy jsem o sobě neříkala, že ty nástroje ovládám. Vždycky jsem tvrdila, že na ně zvládnu zahrát. Nejvíce mě oslovuje kytara, poslední dobou víc elektrická, než akustická, pak hraji na zobcovou flétnu, trocha té mandolíny a špetku klavíru. Jo, a kdysy jsem hrávala na akordeon. Ale to už je dávno.

Prošla jsi Bokomarou, hraješ s kapelou KDJ, v současnosti vystupuješ s Psychiatriem. Teď jsi vydala své sólové album. Co tě k tomu vedlo?

Podle mého názoru, každý člověk tak trochu touží po tom, aby tady na tomhle světě po něm něco hezkého zůstalo. Zřejmě to byl hlavní důvod, proč jsem to spáchala...(smích). Od dob, kdy jsem nastoupila na profesionální dráhu, jsem začala postupně chápat, kolik toho v muzice ještě nechápu a neumím a to mě vyděsilo natolik, že i když jsem už tenkrát v hlavě nosila pár svých písní, netroufla jsem si je nahrát, aniž bych byla schopná si na některé otázky nejprve umět odpovědět. Až teprve určité zkušenosti, znalosti a čas mně dodaly odvahu to zkrátka zkusit. Vedl mě k tomu i slib z dřívějších let, který jsem dala sobě, svým kamarádům, lidem, kteří mi věřili a věří nadále A také to bylo o tom, jestli jsem vůbec schopná zvládnout to úplně sama. No, teď můžu s nadhledem říct, že....ne! (smích)

Album obsahuje 14 písniček. Jsou všechny z tvojí dílny?

Hudba je celá moje, ale některé texty mám od jiných autorů. Text písně ŠEPTEJ MI složila Věrka Svobodová, ta ještě přinesla text písně LEPORELO. A jako druhou textařku bych chtěla uvést Renatu Černou, která mě nadchla písní POZDĚ, ALE PŘECE... . Ty texty mě oslovily, ale musela jsem domyslet ještě pár veršů a změnit pár řádků, abych si to, jak se lidově říká nacpala do úst

S kým jsi na albu spolupracovala?

Na albu účinkují hosté a to Ladislav Šiška na perkuse a bicí, Michael Vašíček na byskytaru, programování bicích i perkusí, sbory a v jedné písni se objevuje i David Velčovský na bicí.

Vydala jsi album v novém studiu u Michaela Vašíčka. Jak se ti spolupracovalo?

Právě že jsem hrála s Míšou několik let v kapele Bokomara a nyní s ním hraji i v kapele Každý den jinak, jsem věděla, že u něj budu v bezpečí, že mi nic nepokazí. Znal mé písně i mě, takže jsme byli naladěni na stejnou frekvenci. Vážím si ho jako muzikant a i jako zvukového mistra. Někde jsem si přečetla, že už odjakživa, kdy ještě ženy zůstávaly v jeskyních a staraly se o potomky a muži se vydávali na lov za potravou a museli být ostražití, aby je nějaké divoké zvíře neroztrhalo, je dáno, že muž mají vyvinutější sluch. Právě z těchto důvodů mně připadalo rozumné důvěřovat v těchto věcech Míšovi. Už jsem se smířila s tím, že muži jsou holt lepší sluchaři. ....(smích). Bylo příjemné, že mě po mnoha času nechával ve studiu sám, takže jsem mohla točit sama. A když mi to třeba nešlo, tak jsem nemusela mít pocit,, že někoho zdržuji. Zjistila jsem, že tahle metoda mi vyhovuje. Jenom když jsem si nebyla stoprocentně jistá, tak jsem se ho zeptala na názor. Myslím, že na tomto hudebním koláčku má Michael také svůj velký díl.

Dnes tě čeká poslední koncert s kapelou Každý den jinak. Co se ti honí hlavou?

Momentálně mám v hlavně jenom to, aby ten koncert dopadl co nejlépe, aby zůstal v srdcích všech lidí, co jsou tady, protože cítím, že končí něco, co mělo smysl. Jsem ráda, že alespoň na chvíli jsem u toho mohla být. A nech toho, protože asi začnu brečet...(smích)

Jaké jsou tvoj plány do budoucnosti?

Ráda bych začala jezdit víc sama, hrála po klubech, na festivalech a tak. Jestli někdy na své cestě potkám spřízněnou duši, která bude cítit tu muziku nějak podobně jak já, určitě se jí nevyhnu. To se přece ví, že ve dvou se to lépe táhne..., a někdy ještě lépe ve třech. Také bych se mohla třeba vdát, ale když zatím není koho si vzít….(smích). No, tak se možná ožením …(smích). Rozhodně nehodlám usnout na vavřínu.

Díky za odpovědi a dnes zlomte vaz a tfuj, tfuj, tfuj ať ti to zpívá hraje a tak dál.

Taky ahoj a drž nám pěstičky.

                                                                                         (rozhovor dělal Tomáš Pohl)